3 Historie osady Josefodol, historické části obce.


Říčka Sázavka, dříve zvaná Malá Sázava a přilehlý Malčínský potok, byly již před mnoha staletími vítaným zdrojem levné vodní energie. Tuto energii dovedli naši předkové dovedně využívat. V přilehlých okolních obcích - Služátkách, Kunemili i v samotném Druhanově, nebyly bohatší vodní toky a proto se z těchto důvodů dá usuzovat, že v původní části druhanovského katastru, později zvaného Josefodolem, stával mlýn. Je i zapsán v Tereziánském katastru k roku 1757.

V roce 1715 je v druhanovské vsi - části nynějšího Josefodolu - doložen vodní hamr na mosaz, v němž je zaměstnáno šest dělníků. Dle Seidlera (Kronika města Světlá), je huť na mosaz v roce 1728 uzavřena pro nedostatek rudy. Zřejmě z této mosazné hutě byla v druhé polovici 18. století zřízena papírna. Jako papírník se uvádí František Entlicher. Papírnu založil majitel světelského panství hrabě Leopold Krakovský. Papír se zde vyráběl více jak 90 let.

Část katastru východně od obce Druhanov se od těch dob nazývá K Papírně, a tento název je uváděn i na katastrálních mapách současné doby.

Kolem roku 1850 nastává úpadek papírny a v roce 1861 ji kupuje Josef Schreiber a zřizuje brusírnu skla. Současně dává osadě jméno Josefsthal - Josefodol. Tato brusírna byla zásobována surovinou z hutí na Rohuli a Dobré Vodě. V roce 1882 postavil podnikatel Schreiber v Josefodole vlastní skelnou huť, a to na druhanovské části katastru, o osmi pánvích. Vyrábělo se hlavně duté sklo na broušení, ale i sklo osvětlovací, které se vyváželo hlavně do Anglie a Holandska.

Josef Schreiber byl původem z Vídně, kde měl jeho otec obchod se sklem. Na obchodních cestách jezdil i do sklářské huti na Rohuli, pod vrchem Melechovem, kde měl tehdejší skelmistr Gerhard hezkou dceru. Návštěvy na Rohuli byly častější, až z toho byla svatba. Schreiber byl člověk energický a podnikavý, který se nebál riskovat a zavádět novinky. Založil sklárny na Moravě, Slovensku, Uhrách, Polsku, Rakousku a Itálii. Všude dosazoval odborníky ze Světelska, kteří zaučovali tamní dělníky. Na konci života vlastnil 13 skláren. V roce 1870 zakoupil na výstavě v USA pantograf na tzv. pantografovanou kalíškovinu a lisovací stroj zvanou "pérovku", čímž byl první v Evropě, který zavedl lisované sklo. Pochován je na Slovensku, v Lednickém Rovném.

Ve sklárnách bylo v roce 1895 zaměstnáno 230 dělníků a ze sklárny v Josefodole se sklo exportovalo do celého světa. V brusírnách se pracovalo 12 hodin denně. V hutích byly poměry lepší. Všichni skláři bydleli v Josefodole v jednom domě, tzv. huťském baráku, který v roce 1910 vyhořel. V areálu závodu byl velký dřevěný kříž, u něhož se denně zahajovala práce modlitbou.

V původní huti se topilo dřevem, postupně se přešlo na topení uhlím v tak zvaných gazometrech, ve kterých se již přeměňovalo uhlí na plyn, kterým se vytápěla huť. Gazometry byl větší počet malých pecí umístěných přímo u hutě. Tato technologie vytápění hutě se udržela až do padesátých let dvacátého století, kdy byl poblíž železniční tratě postaven generátor na výrobu plynu, kterým se vytápěla huť. V roce 1981 se přešlo ve vytápění hutě na zemní plyn, který byl do továrny přiveden plynovodem.

Součástí hutě byla i stoupa - drtírna na kosti. Ta stála na říčce Sázavce, níže pod hutí a byla poháněna vodní energií, stejně jako původní pohon brusírny. Drcené kosti byly přidávány do taveniny skla k výrobě tak zvané kostěnky, svého času žádaného druhu skla. V roce 1896 stupník vyhořel a později byl adaptován na tovární elektrárnu.

V roce 1891, v měsíci březnu, postihla sklárny v Josefodole velká povodeň. Po tuhé zimě, kdy bylo 1,5 metru sněhu, přišlo prudké tání provázené teplým deštěm a katastrofa byla neodvratná. Voda v prostoru závodu dosahovala výšky 2 metrů.

Postupně se společnost Schreiber a synové rozšiřovala o další společníky, z nichž byl nejvýznamnější Franz Gopfert, který byl ředitelem od roku 1900. Byl to skutečný sklářský odborník. Za jeho působení nastává prudký rozvoj sklárny. Působil zde do roku 1921.

V roce 1936 zaniká akciová společnost Sklářský průmysl josefodolský. Za ředitelování Ludvíka Císaře dochází k likvidaci podniku vlivem špatné hospodářské a finanční situace a závod kupují za 600.000 Kč Čeněk a František Císařovi z Pavlova, příbuzní předchozího ředitele.

V roce 1945 dochází k vyvlastnění a znárodnění sklárny a závod se stává součástí skláren Bohemia. Pohnutky k vyvlastnění byly domněnky, že bří Císařové za války kolaborovali s Němci. Názory na tyto skutečnosti byly ale protichůdné.

Po znárodnění sklárny byl v roce 1948 postaven internát pro učně. Je to podlouhlá zděná přízemní budova, v suterénu s kotelnou. Je umístěna mezi hutí a kulturním domem. Nejvíce prvních učňů zde bylo z oblasti Havlíčkovy Borové. V roce 1995 byla budova internátu spolu s budovou kantýny opravována.

V roce 1960 dochází rozhodnutím vyšších okresních orgánů k odtržení osady Josefodol od obce Druhanova. Stalo se to proti vůli obyvatel obou částí obce. Totéž postihlo i příslušné části obcí Kunemil a Služátky a celá osada Josefodol i s určitým katastrálním územím, byla přičleněna k městu Světlá n.S..

V té době byla snaha občanů Josefodolu vytvořit společnou obec, sloučením obcí Druhanov, Kunemil a Služátky, se sídlem v Josefodole. Byla to dobrá myšlenka. Žel, negativní roli v tomto záměru sehrál tehdejší ředitel sklárny Veselouš, který se přiklonil ke sloučení s městem Světlá n. S..

V roce 1992 při odloučení obce Druhanov od Světlé n. S. nebylo připojení osady Josefodol k obci Druhanov dosaženo, hlavně z důvodu neochoty města.

V roce 1955 dochází k oplocení celé sklárny. Do té doby byl celý závod neoplocen z důvodu, že probíhala přímo závodem veřejná cesta z Druhanova směrem na Služátky. Postavením vrat a uzavřením cesty, se závod zavázal umístit u vrat zvonek k požádání o jejich otevření a umožnění projetí, např. na zemědělské pozemky na které nebyl jinudy přístup. Žel, tento závazek nebyl později plněn.

Od roku 1949 ve sklárně dochází k rozsáhlým rekonstrukcím a modernizacím. Je vybudován nový generátor, leštírna, kulturní dům, internát, bytové jednotky na služátecké straně a sociální zařízení. Rovněž byla provedena regulace Sázavky, včetně výstavby mostů a rekonstrukce vodovodu a kanalizace.

V sedmdesátých letech byla přestavěna huť, byly vystavěny pomocné provozy (dílny), garáže a modernizována brusírna.

V roce 1994 přechází závod Josefodol do soukromých rukou společnosti s ručením omezením CAESAR CRYSTAL BOHEMIA Josefodol. Vyrábí tradiční ruční výrobou nápojové a dekorační sklo v provedení olovnatého křišťálu, často v barevných odstínech.

S rozvojem sklárny, již v minulém století, byla snaha majitelů vychovat si odborníky pro jednotlivé profese a je i v budoucnu udržet ve svém závodě. Z toho důvodu stavěli majitelé sklárny ubytovací domy jak pro skláře, tak i pro brusiče. Dělníci získali ubytování přímo v místě sklárny a odpadlo jim docházení ze vzdálených míst. Do Josefodolu denně docházeli brusiči např. až z Pavlova. Cestu si zkracovali pěšinami přes lesy, přesto jim cesta trvala téměř dvě hodiny.

S výstavbou obytných domů vzrůstal pochopitelně i počet obyvatel v obci. Dosud nejvyšší počet obyvatel v obci Druhanov, v celé jeho historii, byl v roce 1920 - 314 trvale bydlících obyvatel. Z tohoto počtu byl nadpoloviční počet v osadě Josefodol. Vzhledem k počtu bytů, které byly v té době k dispozici, bydlelo v Josefodole, na druhanovském katastru, 150 - 170 obyvatel.

Většina bytů v období první poloviny 20. století byla dvoupokojových, nezřídka rodina obývala jen jednu místnost. Koupelna neexistovala, záchodem byla většinou kadibudka, umístěna mimo budovu.

Před druhou světovou válkou byl počet domů a bytů v Josefodole, v katastru druhanovském, následující:

Čp. 24 - byl největší obytný dům, zvaný Huťský barák. Bytům v 1. poschodí se říkalo Na pavlači (1. poschodí mělo pavlač). Do roku 1945 to bylo nejlepší obytné stavení, ve kterém bydleli huťáci (strejčkové). Byla to dvoupodlažní zděná budova s pavlačí, kde bylo dvanáct dvoupokojových bytů. Stál v blízkosti hutě, pod přilehlým lesem a v 60. letech byl zbourán, jelikož již nevyhovoval nárokům na bydlení, první podlaží bylo značně vlhké.

Čp. 25 - Hospoda - zděná dvoupodlažní budova, kde v přízemí byly pohostinské prostory, které byly pronajímány brodskému pivovaru, který sem dosazoval hostinské. V 1. poschodí bydlely 4 rodiny. V současnosti je v přízemí závodní jídelna a i v 1. poschodí jsou byty.

Čp. 26 - Sklářská huť - kombinovaná stavba ze zdiva a dřeva, v 70. letech dvacátého století byla přestavována.

Čp. 30 - Obytný dům zvaný Majorovna. Dům postavil rolník Major z čp. 11 a byty pronajímal sklářským dělníkům. Později dům prodal majitelům sklárny. Bydlelo zde 5 rodin. V 70. letech byl dům renovován a část bytů byla prodána uživatelům.

Čp. 33 - Vyšehrad - zděná dvoupodlažní budova na skalním ostrohu nad hutí. Bydlelo v něm 7 rodin. Tři v přízemí, čtyři v 1. poschodí. V současné době dům vlastní rodina pana Filipiho, která dům od skláren koupila a zde bydlí. V roce 1993 a 1994 byl dům opraven.

Čp. 35 a 38 - Obytné domy U komína (tovární komín vysoký 30 m). Bydlily zde čtyři rodiny. Byty byly dvoupokojové. Dnes jsou tyto prostory neobydlené.

Čp. 42 - Nástavba bytů nad stájemi byla provedena v roce 1940. Bydlely zde tři rodiny, většinou kočové. Majitelé skláren vlastnili i zemědělskou půdu a drželi hospodářské zvířectvo a tři páry koní, kterých i využívali pro dopravu skla.

Čp. 44 - Obytný objekt Na hlásce, ze kterého je pěkný pohled po celé sklárně. Jsou zde dvě obytné místnosti bez příslušenství a v současnosti zde bydlí paní Nováková.

Čp. 45 - Kulturní dům skláren. Budova byla postavena v letech 1951 - 1953. Sestávala z velkého sálu s jevištěm ( 50. letech se zde často hrávala divadla), výčepem a sociálním zařízením. Od roku 1994 má celý objekt v pronájmu firma Hart, která jej využívala jako velkosklad smíšeného zboží. Pronajala jej firma Ceasar Crystal, pro kterou byl objekt hospodářsky nezajímavý. V současné době je v budově kovovýroba firmy Arlt.

Čp. 46 - Činžák - obytný dům postavený v roce 1950. Nyní se používá názvu Vila. Je to dvoupodlažní budova o 2 bytech /3+1/.

Začátkem století bylo ve sklářských domech majitelů skláren celkem 35 až 37 bytů, v nichž bydlelo až 170 obyvatel. Koncem roku 1998 bydlí v osadě na druhanovském katastru 33 občanů. Důvodem poklesu počtu bydlících obyvatel je hlavně špatný stavební stav domů, které nebyly dostatečně udržovány a modernizovány. Největší dům

čp. 24 byl zbourán.

ZPĚT